Kdo jsme


Dovolte nám, abychom se představili.

O nás

Jsme partička obyčejných lidí milujících cestování. Právě proto jsme se rozhodli pro název Grex Peregrinatorius. Toto na první pohled krkolomné slovní spojení je možné přeložit jako tlupa cestovatelů či skupina poutníků. A tím my bezpochyby jsme. Neorganizovanou, věčně nadšenou, častokrát chaotickou bandou, která neodolá žádné cestovatelské výzvě.

V našich řadách s potěšením uvítáme každého odvážlivce, který během cestování rád improvizuje, nebojí se zkoušet nové věci, je schopen sbalit se na jakoukoliv cestu do deseti kilogramů a nedělá si těžkou hlavu, když se ztratí.

Andrej

Andrej s cestováním začal až na vysoké škole: Španělsko, Ukrajina, Podněsterská republika, Polsko, Francie, Rakousko, Slovinsko, Irsko, Velká Británie, Itálie, Maďarsko, Černá hora, Albánie, Turecko, Írán. Nepohrdne však ani československými horami.

"Cestuji, protože život je příliš krátký na to, abychom ho strávili čekáním, než svět přijde za námi. Co mi cestování dalo? Pomohlo mi lépe poznat lidi, zejména sebe. A co mi vzalo? Pocit, že každá otázka má jenom jedinou správnou odpověď."

Facebook
Instagram
email: lobotka.drey@gmail.com
tel: 776 186 313

Michal

„Keďže pochádzam spod Nízkych Tatier, na kopce som sa pozeral od mlada takmer každý deň. K turistike a hlavne cestovaniu som sa dostal postupne. Začalo to kratšími túrami a vyústilo do letnej brigády nosiča na chatu M.R. Štefánika pod Ďumbierom. Tam som si čo to odnosil a zistil, že spod krosny je svet nejaký krajší. Na tripe do Slovinska a Chorvátska som si prvýkrát vyskúšal, aké je to každý večer hľadať miesto, kde rozložiť karimatku a spacák a zložiť hlavu tak, aby sme nikomu neprekážali a neboli policajtom príliš na očiach. Potom už nasledoval prvý  stopársky výlet do Čiernej hory a Albánska, po ktorom mi hneď bolo jasné, že vysedávanie pri mori zo zájazdom nikdy nebude pre mňa to pravé orechové. Naposledy nás šťastná náhoda zaviedla do Kirgizska, ktorý nám učaroval nádhernými horskými scenériami, ľahko dostupnými ľadovcami a nepútanými koňmi.“

Yuliya

Yuliye je nejvíce scestovalým členem naší skupiny: Irsko, Itálie, Čína, Jižní Korea, Albánie, Černá hora, Kazachstán, Ukrajina, Německo, Anglie, Španělsko, Írán, Turecko, Řecko, Portugalsko, Chorvatsko, Slovinsko, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Rusko...

„Věřím tomu, že není příliš důležité kam přesně jedu, smysl spočívá spíše v cestování samotném. To představuje pohyb. Všichni jsme už dávno příliš usedlí. Nejsme schopni si představit nomádský život, který má sice romantický nádech, ale vyžaduje hodně obětí. Přitom na takovou oběť každý z nás má.“

Facebook

Martin

Začalo sa to náhodou, keď som v jeden večer prišiel domov z internátu a moja mama pozerala dokumentárny film o Svätojakubskej ceste. A bolo rozhodnuté! Dodnes som objavil dvadsaťšesť krajín. Francúzsko je pre mňa každodenná samozrejmosť a radosť. Pakistan a jeho ľud mám hlboko v srdci a stále v mysli (a vraj mám paštúnske rysy...).

„Jonathan však nebol len takou obyčajnou čajkou. Väčšina čajok sa neunúva naučiť ani len základnú abecedu lietania. Stačí im vedieť vzlietnuť nad more za potravou a vrátiť sa na breh s plným žalúdkom. Ani len nepomyslia na to, že by sa mohli zdokonaľovať v lietaní. Ale čajka, o ktorej je tento príbeh, sa väčšmi zaujímala o lietanie než o jedlo. Lietanie miloval Jonathan nadovšetko. Chápal, že za takýto spôsob myslenia nebude u čajok obľúbený. Ani jeho rodičia neboli ktovieako nadšení, keď Jonathan celé dni, od svitu do mrku, trávil osamote a nacvičoval nízky vodorovný let.“  

Ján

„Odmalička ma rodina viedla k turistike. Už na strednej škole som prešiel väčšinu štítov Vysokých Tatier. Môj turisticky duch sa naplno rozvinul (zameral na cudzie krajiny), keď som na vysokej škole stretol Andreja. Spolu sme prešli sever Španielska, putovali sme do Santiaga del Compostela, navštívili mestá a hory Albánska, Slovinska a Iránu. Mimo toho som navštívil mestá ako Mníchov, Paríž, Istanbul a Dublin, netrafil najvyšší vrch Durmitoru v Čiernej hore a spoznal krasy Kirgizských kopcov a jazier. Zastávam názor, že krajinu človek nespozná podľa pamiatok, ale podľa ľudí, ktorí v nej žijú.“

Martin

„Vždy som rád "lozil" po horách. Na Slovensku ich naštastie máme dosť a tak sme spolu s rodičmi a bratom ešte počas základnej a strednej školy lozili spolu. K tejto záľube som nejskôr pridal cestovanie, a keď je spojené práve s horami je to pre mňa ideálna dovolenka. Takto sa mi spolu s Grex Pereginatorius podarilo loziť napríklad po Pyrenejách, Durmitore v Čiernej hore, Thet v Albánku, Damavande v Iráne alebo Ala Archa v Kirgizsku.“