Přípravy na Camino de Santiago

Aneb co všechno jsme museli udělat přede dnem 16. 7. 2016

Napsal Andrej · Jul 16, 2016

Nápad prošlapat Camino de Santiago, a to konkrétně francouzskou cestu, vznikl v létě roku 2010, když jsem s Matúšem, Janem a Martinem cestoval po Španělsku. Tehdy jsme během čtyř týdnů prostopovali a prošlapali sever Španělska. Kromě jiného jsme navštívili Barcelonu (kde jsme se naučili, že i ve Španělsku se krade), Pamplonu (během festivalu San Fermínes), San Sebastian (doporučujeme přenocovat, resp. probudit se, na Punta pikatxia) a mnoho malých měst ležících na posledních 120 kilometrech francouzské trasy Camina.

Právě během našeho minicamina jsme se rozhodli, že někdy v budoucnu se musíme vrátit a bezpodmínečně si prošlapat celou francouzskou trasu. Trvalo to dlouhých šest let, než jsme se rozhodli našemu slibu dostát (tedy alespoň dva z nás: Andrej a Martin).

Během šesti let po naší první návštěvě Španělska jsme sbírali síly a zkušenosti na cestách po Černé hoře, Albánii, Íránu a Pákistánu (v posledně jmenované zemi alespoň jeden z nás dvou: Martin). V roce 2015 se pak začala v našich hlavách opět formovat myšlenka na Camino de Santiago.

Bylo to rovněž v roce 2015, kdy mně poprvé napadla myšlenka uskutečnit přímý přenos z celé poutě. Naivně jsem v červnu 2015 oslovil norskou „slow television“ (Norsk rikskringkasting), ze které mi nepřekvapivě přišla negativní odpověď. Na několik měsíců jsem nápad z důvodu pracovní a studijní vytíženosti odložil do temných a málo používaných zákoutí vědomí. Jak to však už se skvělými nápady většinou bývá, vrátil se v plné síle a dožadoval se realizace. Popudem jeho návratu byla skutečnost, že jsem jednoho dne během dlouhých hodin bezúčelného a neproduktivního brouzdání po internetu narazil na stránku http://slowtv.playtvak.cz/. V lednu roku 2016 jsem s naivní vírou v jedinečnost mé myšlenky opětovně odeslal e-mail (tentokrát již ne v angličtině, ale v češtině) popisující mé představy celého projektu.

K mé veliké radosti nepřišla zamítavá odpověď. Ba právě naopak. „To je výborný nápad,“ psal mi hned Ivan Sobička ze Slow TV a pustil se do „boje“ s techniky, kteří ho přesvědčovali, že nápad to je sice hezký, ale těžko a jenom draze realizovatelný. Ivan však očividně patří k lidem, kteří se nevzdávají. Trvalo to několik měsíců, ale koncem června se mu povedlo se svým týmem sestavit zařízení potřebná k zajištění přímého přenosu z Camina.

Video bude snímat IP kamera AXIS Q1635 s 80mm objektivem a funkcemi Lightfinder a WDR pro kvalitní barevný obraz v různých světelných podmínkách a dokonce i v noci. Streamovací aplikace CamStreamer společnosti NetRex nahraná přímo v kameře dokáže spojit v reálném čase obraz a zvuk ze dvou různých zdrojů a poslat finální video bez jakéhokoli mezičlánku přímo do přehrávače Playtvak.cz.

Zařízení určeno pro kameramana se skládá z těchto komponentů: bonding router s anténama o hmotnosti 700 g, kamera o hmotnosti 530 g, kamerová hlava o hmotnosti 120 g, akumulátor o hmotnosti 1470 g, konektory, mikrofon, kablíky, atd. o hmotnosti 100 g.

Celková hmotnost zařízení, které tak během poutě bude kameraman nosit, činí 2 920 g.

Zařízení určeno pro tzv. nabíječe (osobu odpovědnou za dobíjení baterie) se skládá z těchto komponentů: akumulátor o hmotnosti 1470 g, nabíječka o hmotnosti 410 g, spínaný zdroj o hmotnosti 600 g.

Celková hmotnost zařízení, které během poutě bude nosit nabíječ, činí 2 480 g.

Pro nás to tedy znamená, že musíme počítat s tím, že kromě našich věcí budeme sebou táhnout takřka 5,5 kg zátěže navíc. Tato „zátěž navíc“ nám však má umožnit zajistit přímý přenos z celé poutě (streamovací sada by měla dle propočtů bez problémů jet 16 hodin) a zároveň nám přes bondovací router poskytnout Wi-Fi, kterou budeme moci využívat pro zasílání fotek, psaní příspěvků na Facebook či www stránky, tweetování a komunikaci s diváky (pokud tedy budeme nějaké mít).

Zatímco Ivan vedl svou malou technickou válku, tak my s Martinem jsme se pokoušeli sestavit tým jedinečných a skvělých cestovatelů, kteří by se nošení kamery ujali. Jelikož jsme však tvořili základ týmu, tak bylo jasné, že již nemáme šanci poskládat jej jenom ze samých jedinečných a skvělých lidí. I přesto se nám však rozhodli pomoct Michal, Martin (Je to tak. Máme dva Martiny, aby se to čtenářům trochu pletlo.) a Tomáš. Martin a Tomáš jsou omezeni počtem dnů dovolené, které mají k dispozici, a tak se upsali jenom na dva týdny šlapání.

Já, Martin a Michal jsme byli odhodláni projít celou trasu ze Saint Jean Pied de Port až do Santiaga del Compostela a pak ze Santiaga del Compostela až na konec světa - do Finisterra (Cabo Finisterre). Někdy však člověk míní a osud mění. Dva týdny před odchodem si Michal přetrhal vazy na noze (kotníku) a jeho odchod byl vážně ohrožen. S Martinem by to pro nás znamenalo, že druhou polovinu cesty budeme na všechno jenom sami dva.

Michal se chvíli uvažoval, že s námi poletí do Barcelony, z Barcelony s námi odjede do Saint Jean Pied de Port a zkusí první dny šlapat a až pak uvidí, zda mu noha dovolí pokračovat. Nakonec však v zájmu zachování zdraví z tohoto svého plánu upustil a rozhodl se Camino vynechat.